1. den, 29.6.

Korsika 2007

Z Prahy jsme odjížděli v pátek v cca. 22:00 směr Livorno. Vzdálenost autem: 1124 km.

2. den, 30.6.

Livorno, Bastia, St. Florent

Podstatnou část odpoledne jsme strávili v přístavním městě Livorno, odkud nám měl jet v 18:30 trajekt do Bastie, ale měl asi dvě hodiny zpoždění. Trajekt Livorno – Bastia, 4 hodinová plavba s vyhlídkou na Elbu – bohužel už se díky zpoždění stačilo sešeřit. Do Bastie jsme dorazili někdy kolem půlnoci a při sjezdu z trajektu jsme zůstali sedět na vršku jedné rampy po které se sjíždělo z patra do patra. Teda neseděli jsme ani tak my, jako spíš Johnovo auto. Částečně to odnesl výfuk, který se protáhl asi o 20 centimetrů, takže už nepasoval do výklenků v podvozku pro něj určených. Nicméně se neturhl, tak to spravilo kus drátu. Měli jsme sice o poznání méně prostoru mezi výfukem a vozovkou a trochu sportovnější zvuk, ale hlevně, že jelo. Následoval noční přesun do 24km vzdáleného městečka St. Florent, poblíž něhož jsme se ubytovali na jedné pláži jež se tvářila dostatečně opuštěně (což ostatně vzhledem k pokročilé noční hodině dělaly všechny).

3. den, 1.7.

St. Florent

Nadšeni mořem jsme na naší opuštěné pláži, jenž pod vlivem slunečních paprsků začala ztrácet to co si lidé obvykle představují pod slovem opuštěná, zůstali celý den. Hráli petangue, výletovali, užívali si slaného živlu a někteří změnili svou barvu z nudné béžové na zářivou červenou … ale nadšením z toho moc nezářili. Dalo by se říct, že zářili tím míň čím vic zářila jejich kůže.
Petra o Hučkařových spálených zádech: „To radši tři beďary na zádech než tohle.“
Průzkum ve městě ukázal, že oprava zraněného výfuku by stála 600,–EUR. Vzhledem k tomu že to byla cena za jakou John onoho Eskorta před Korsikou zakoupil, vrčeli jsme zbytek cesty jako závoďák a při přejezdu větších překážek vystupovali z auta. (V Čechách John pořídil oprvu za 3000,–Kč.)

4. den, 2.7.

Speloncato, Mt. Tolu

Přesun do středu ostrova přes malebnou horskou výsku Speloncato. Udělali jsme si prohlídku vesničky plné malebných uliček a roztodivných domečků. Uprostřed vísky byla kašna a horko, tudíž po pár vteřinách již bublala Jirkova hlava pod hladinou nazelenalé leč chladné vody. Poté jsme spáchali výlet na horu Monte Tolu jenž se tyčila nad vesničkou. John, VHčko a Jirka to vzali zkratkou a tak došli asi deset minut po nás. Jirka si totiž neuvědomil, že když jde John a VHčko zkratkou tak to rozhodně bude víc kolmo než po rovině což mu neudělalo zrovna dvakrát radost … Ubytovali jsme se v kempu v údolí Restonice poblíž tajného města Korziky – Corte. V okolí se nachází asi milion lezeckych i nelezeckych oblastí.

5. den, 3.7.

Restonica, Corte

Dnes jsme se rozdělili na dvě skupiny; jedna si udělala pěší výlet kaňonem Restonica a druhá vyjela na skály. Nakonec obě skupinky jsme zakončili aktivity návštěvou tajného města Corte. Cestou zpátky jsme se ještě někteří cachtli v potoce Restonica (Petra se tam cachtala několikrát deně).

6. den, 4.7.

Restonica

Dnes se to opět dělilo. Jedna skupinka, John a VHčko, vyrazili takřka časně na nějaký echtovní horolezecký výstup, nicméně hrozně foukalo a navíc si VHčko zapoměl v táboře sedák, tak se zase vrátili a šli lízt s náma (jakože s druhou skupinou) na skály, kde nefoukalo. A poslední skupina si dala výlet k jezeru kde prej faktfaktfakt foukalo což naštěstí u jezera nevadí takže z toho byl vydařený výlet.

7. den, 5.7.

Monte Rotondo

Dnešní den jsme strávili výstupem na druhou najvyšší horu Korsiky Monte Rotondo. Bylo tam hezky, obvzláště travnaté lokace kolem jezera, a nikdo tam nebyl. To ostatně bývá častá vlastnost druhých nejvyšších vrcholů – nikdo na nich nebývá a bývají hezčí … to asi proto, že na nich nikdo nabývá.

8. den, 6.7.

Propriano

Vyrazili jsme směr jih. Cestou jsme se zastavili na útesech v Calanches. Spaní na pláži. Dnes jsem měl narozeniny a dostal jsem flašku místní pálenky zvané Pastis.

9. den, 7.7.

Bonifacio

Celé dopoledne jsme strávili na pláži. Kluci (Jirka a John) Vypili takřka celou flašku místní pálenky zvané Pastis, jenž mi dali k narozeninám, takže byli docela opojeni … ožralí na kaši je asi výstižnější. John při prohlídce nejjižnějšího města Korsiky Bonifacia, z něhož je vidět až na Sardýnii, skákal v přístavu mezi zaparkované lodě. Lodí tu byla ve vodě spousta. Nafty taky. Ale Johnovi to nevadilo. Kdo pije Pastis, tomu nevadí nafta ve vodě. Městečko bylo moc hezké, lítala v něm Dlouhozobka svízelová o níž jsme si chvíli mysleli, že to je kolibřík, protože má rozpětí křídel 5 cm a vůbec lítala tak nějak podobně. Někteří jsme ochutnali místní specialitu: Kance na kaštanech, kuli čemuž se někteří dost nasrali, protože to trvalo o hodinu dýl než mělo, což jednoho nasere.

10. den, 8.7.

Bavella

Dnešní den jsme strávili, ať už v lezečkách nebo v pohorách, v asi nejznámější lezecké oblasti Korsiky zvané Bavella.

11. den, 9.7.

Kaňoning

Vodopády + skluzavky + tůně + průzačná voda + kaňon = kaňoning

12. den, 10.7.

Bavella

Lezení lezení lezení … vítr vítr vítr … a večer kosa kosa kosa.

13. den, 11.7.

Kaňoning, směr sever

Vyrazili jsme směr sever, protože druhý den nám měl jet trajekt do Livorna. Cestou jsme si s VHčkem, Dráhou a fotografujícím Johnem zopákli vodopády + skluzavky + tůně + průzačná voda + kaňon = kaňoning. Na doporučení Terezky, Ference a Efy, jenž museli odjet dřív, jsme se ubytovali v kempu Calamar jenž byl cestou a byl fakt super. Týpek co to tu vedl nám udělal instruktáž, kterou Jirka zakončil otázkou: „This is oliva?“ A skutečně, spali jsme v olivovém háji. S Verčou Holcem a Dráhou jsme si zašli na večeři jenž se hemžila krevetami, mečouny, chobotnicemi, slávkami a dalšimi mořskými potvorami.

14. den, 12.7.

Trajekt, Pisa

Poobsolvování trajektu jenž opět zasadil několik drtících ran výfukům našim dopravních prostředků (tentokrát to neustála ani Hučkořova Vektra) jsme se rozhodli pro prohlídku Pisy a pojídání pizzy. Ta věž je skutečně dost nakřivo. Spaní jsme zatáhli na jakési louce na které byla tma.

15. den, 13.7.

Lago di Garda

Nikam jsme se nehnali, tak jsme si udělali koupací zastávku u Lago di Garde. Po chvíli pátrání, kde se usídlit na poslední večer v zahraničí, aby jsme se mohli nerušeně, hlučně a dlouho veselit, jsme našli jakýsi plácek mezi stromy naproti lomu. Chvíli jsme rozebírali jestli nás nemůže přijít někdo vyhodit nebo tak něco, ale nakonec jsme vymysleli takový systém italského zákoníku práce a dodržování dnů pracovního klidu, který téměř naprosto jistě vylučoval, že by, minimálně do zítřka dopoledne, mohl někdo přijít. Nakonec z toho byl velmi velmi velmi vydařený piknik u cesty.

16. den, 14.7.

Do čech

To, že jsme v Čechách neznamená konec dovolené!!! Zatáhli jsme to do jakési hospůdky poblíž Mlýnce, o které Hučkař básnil snad už od té doby co jsme se rozhodli jet na Korsiku a tam aktivně strávili poslední den. Ona to nebyla jenom taková hospoda. Spíš taková věc, kde čepovali pivo, vařili jídlo, měli živý pštrosy, mývala, kance, srnky a spousty další zvířeny, hriště na nohejbal jenž jsme využili tak, že mě druhej den všechno bolelo a spostu trávníku kde se dalo spát. Zkrátka lepší zakončení dovolené si ani neumím představit.