Pátek 25.7.

Monte Negro – Podgorica

Ze Skadry do Černé hory nefunguje autobusová doprava. Proto jsme si již předchozího dne domluvili mikrobus, jehož řidič nás úspěšně dopravil do Podgorice. Pravda, s neplánovanou pauzou na hranicích, která nebayla způsobena ani velkou frontou čekajících aut ani podezřelými celníky, kteří by nám prohledávali nevábně voníci batohy, nýbrž pýchou Albánců a Černohorců na svou novou budovu celnice. Byl to takový betonový oblou přes silnici a oni to měli předělený zelenou páskou, kolem asi pět kameramanů, dvě děvčata v krojích a nějací papaláši… Trvalo to asi hodinu. Jako útěchu za čekání jsme mohli přijmout alespoň to, že jsme novou hranicí projeli jako první civilisté.

Přijeli jsme asi v půl dvanácté. Vlak, který měla Lenka vytištěný v jízdním řádu, měl jet kolem půl druhé. K našemu překvapení a zklamání nám bylo oznámeno, že vlak nejede, prostě byl přelepený na vývěsce izolepou. Po konzultaci s internetem v Praze, který netušíce pravdu tvrdil, že náš zrušený vlak jede, jsme zjistili, že další vlak jede opravdu až ve 22 hodin a že nás čeká dlouhý den v hlavním městě Černé hory, kde nebylo k vidění téměř nic.

Po krátké procházce jsme strávili několik hodin v “parčíku” u řeky, kde se spalo, somřilo, jedlo. Konečně byl čas jít na vlak. Počítali jsme s přestupem v Bělehradu, kde jsme měli rezervu na přestup 45 minut.

Sobota 26.7.

Srbsko – Bělehrad

Naše zpoždění však nabralo až 4,5 hodiny. Na nádraží jsme zjistili, že nám další spoj jede opět až v deset večer. Co s tím? Michal zkusil kontaktovat Vanju, která by tu měla být na prázdninách. Naštěstí úspěšně. Než jsme se s ní, její sestrou a její kamarádkou setkaly, strávili jsme asi čtyři hodiny na nádraží. Mezitím jsme si vyslechli, že nejsme jediní, kdo chtěl do Budapešťi dříve, než v deset večer. “So many people want to go to Budapest!” Když jsme si, vzhledem k noční cestě, chtěli zakoupit lehátka a ochotný pán na přepážce nám vypočítal sumu, musel nám to říci dvakrát. Nevěřili jsme, že lehátko ve vlaku nás bude na osobu stát víc, než kterýkoli hotel, v kterém jsme v průběhu makedonsko-albánské cesty nocovali. Vzhledem k ceně 17 Euro na osobu jsme si řekli, že cestu holt přečkáme vsedě.

S úspěchem jsme našli koně, pod kterým jsme měli s Vanjou spicha (nejdřív jsme našli jiný, ale ti byli dva…) a vydali se po malém nákupu na hradní ozdobu města. Tam jsme poseděli, popili, pofotili. V mírném dešti jsme se pak vydali do hospůdky Otazník ?, kde jsme si dali několik místních pochutin a zapili je rakijí, a nakonec jsme se odebrali zpět na nádraží, kde jsme chtěli včas nastoupit do vlaku, ve kterém jsme v rezervovaném kupé (ale bez lehátek) s klidem přečkali noc.

Neděle 27.7.

Maďarsko – Budapešť a konečně doma

V Pešti jsme měli být v 5 hodin ráno, v 5:30 odjížděl další EC do Prahy (resp. do Berlína). Na nádraží v Pešti jsme dorazili v 5:35 (jak zpívá Nohavica) a vlak už byl pryč. Rozhořčeni (a nebyli jsme sami) nad zpožděním vlaků jsme šli zjistit, kdy nám jede další spoj. Jel v 9:30. Co se čtyřmi hodinami? Holcman orodoval za navštívení pešťské řeky, je to jen čtvrt hodiny. Jen John se moc netvářil na časový údaj, jež Holc udal. Tak tedy ranní procházka k řece. Trvala 45 minut. Nic moc, ale řeka pěkná, okolí také. Ale protože jsme neměli místenky a chtěli být tak na nádraží raději dříve než později, rychlá snídaně a alou zpět. Ufuf. Na nádraží vlak ještě nebyl, tak byl čas, aby si John trochu nabil mobil, došli jsme si na záchod a Lenka mohla pro sebe sehnat mlíko a kafe pro mě.

Na nádraží postával hlouček několika lesbiček.
Lenka: ”Ty vypadaj! Takový klučičí.”
Michal: “Hm, a ještě k tomu dost ošklivý obtloustlý kluci.”
Holcman: “To je zajímavý, že v těch pornofilmech to jsou vždycky takový pěkný kočky.”
Michal: “No to je fakt.”
Lenka: “No ještě že tak … teda né že bych se na to dívala.”
Holcman: “Né to samozrejmě že né.”
Lenka: “To jenom tak z doslechu.”
Holcman: “Jojo bavili se o tom v literární kavárně.”

Ve vlaku jsme se naštěstí s úspěchem usadili do nezarezervovaného kupé, které zázrakem vydrželo nezarezervované až do Prahy. Naše cesta skončila v 16:40 v neděli 27.7. 2008. Trvala cca 56 hodin.